Sedím v práci a neustále přemýšlím, častěji a častěji, o cestě, která mě zanedlouho čeká. Stále se mi v hlavě otevírají otázky, zda jsem udělal dobře, zda na něco nezapomenu, zda to vše psychicky zvládnu. Zda zvládnu odloučení od mých rodičů, sourozenců a kamarádů. Čas T-22 dnů. Začíná jít do tuhého. Je to zvláštní pocit z věci, ze které se už nedá vycouvat. Na druhou stranu se už nemohu dočkat. Modlím se, abych minimálně první měsíc nenarazil na žádnýho čecháčka. Snad se povede.
Budu se snažit sem pravidelně přispívat nejen textem, ale spíše fotografiemi. Už nyní se modlím za svůj foťák, aby to přežil. Ještě se pokusím někde schrastit mini-stativ na krajinky. Můj nynější největší problém se týká nedostatku penízků. Snad se mi povede ještě nějakou desetitisícovku splašit, aby mě vůbec pustili v Aucklandu z letiště :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat