Konecne zase zacina pohoda

Kratka zprava:
Po navratu z Fiji jsem mel mensi problemy, ktere se tykaly hlavne penez (vse jsem utratil na Fiji) dale pak lehci deprese z nadchazejicich statnic a navic stres pri hledani prace. Nyni se jiz ale situace stabilizovala, obhajil jsem bakalarku, udelal statnice a stal se ze me Blbec. Navic jsem si mezitim nasel slusnou pracicku v Cesky sporitelne. Uz mam za sebou 4 pracovni dny a zatim si nemohu stezovat. Uvidime, jak se dal bude vyvijet muj zapal pro praci :-). Jinak teda jsem byl prijat na pozici IT vyvojar.

Fiji - cast druha

Po prijezdu na Taveuni jsem se ubytoval v Garden Island Resortu, ktery se nachazi primo u prulivu SomoSomo, odkud je to coby kamenem dohodil ke koralovemu utesu Rainbow Reef, kde jsem mel zacit delat muj potapecsky kurz. Na pokoji jsem byl s jednim mladym americanem, ktery ale druhy den odjel. Hotel byl plny americanu a navic, jak jsem zjistil, vsichni byli homosexualove :-). No jo, dobra ironie osudu :-).
Takze zpet k potapeni. Hned po prijezdu a check-inu v hotelu jsem si dosel do Diving office, kde se mne ujal sympaticky instruktor Taweke, ktery se uz 27 let potapi. Dostal jsem manual, ktery jsem musel nastudovat. Potapeni je vcelku veda, coz mi predtim nejak nedochazelo. Dalsi den jsme zacali naostro s potapenim, i kdyz zatim jen v bazenu pred hotelem. Ale i tak to byl pro me perfektni zazitek. Kdyz clovek poprve umele dycha pod vodou. No to se musi zazit. Takze odpoledne, po dokonceni bazenoveho dobrodruzstvi, jsem byl jiz velmi natesen na nasledujici den, nebot jsme meli jit na more. Pozdeji odpoledne jsem si jeste zadarmo pujcil kajak a projizdel se kolem pobrezi a pozoroval podvodni zivot. Ten vecer byla jeste u bazenu takova mala party, pripravena zamestnanci hotelu, kteri na ni predvadeli tradicni tance a zpev. Moc hezky.
Po ranu jsem se nasnidal a bezel nedockave za Tawekem. Vzal sem si neopren, BCD, SPG, first-stage regulator, second-stage reguator, masku, tank, atd. a presunul se ke brehu. Pak to zacalo. Plavali jsme asi 30 metru od brehu a ja poprve v zivote uvidel koraly. Jsem si pripadal jak v uplne jinem svete, takovem, ktery jsem ani netusil, ze existuje. Drive jsem videl mnoho dokumentarnich filmu o potapeni na koralech, samozrejme. Ale nijak jsem to nebral v potaz. Mozna take tim, ze jsem si myslel, ze to stejne v zivote na vlastni oci neuvidim. A ejhle. Nahle jsem videl ty stejne barevne koraly, ty stejne barevne rybky, kterych tam byly opravdu kvanta. A nestacil se divit. Prvni dva ponory jsem si ale prilis neuzil, co se tyka pozorovani podmorskeho zivota. To proto, ze jsem musel stale venovat pozornost potapeni jako takovemu. Kontrola buoyancy (asi vztlak - neznam cesky vyraz), equalizace (foukani do usi), cisteni masky pod vodou atd. Taktez jsme tam asi v hloubce 12 metru nacvicovali ruzne techniky, abych vedel co a jak v budoucnu. Ale stejne zazitek z prvnich 2 skutecnych nebazenovych ponoru byl fantasticky. A abych nezapomel, pri vstupu do vody pri druhem ponoru jsem asi pul metru pod sebou videl asi 2 metry dlouheho morskeho hada. Bilo-cerne pruhy. Taweke mi rekl, ze je velmi jedovaty, ale ze nekouse. Jen vyjimecne. Ale i tak jsem byl celkem posranej, protoze kdyz me videl, tak zastavil a ziral na me. Odpoledne jsem si opet pujcil kayak a jel se podivat na protejsi ostrov, asi 1 km vzdaleny.
Dalsi den jsme uz jeli poprve na svetove znamy Rainbow reef. Byl tam s nama jeste jeden american s manzelkou, ktery se stejne jako ja potapel. Byl vsak trosku zkusenejsi. Jsem se mu nemohl rovnat, kdyz mel na konte uz skoro 700 ponoru. Naskakali jsme do vody.Co nejdrive jsme se museli dostat ke dnu, nebot u hladiny byl velice silny proud. Takze v hloubce kolem 19 metru jsme se nechali unaset proudem (driftove potapeni) a jako dva kosmonauti ve stavu beztize jsme pozorovali ten nadherny zivot vyzivovany temi silnymi proudy, ktere rybkam a koralum prinaseji ziviny. Prave kvuli temto proudum je Rainbow reef tak bohatym koralovym utesem. Ten Amik mi rikal, ze je to nejlepsi misto na svete, dle nej. Dokonce pry lepsi nez Great Barrier Reef v Australii. Na prvni dva ponory jsem si koupil podvodni fotacek, takze doufam, ze fotky budou OK. Tim pro mne potapeni melo skoncit, ale Taweke byl na me tak hodny, ze mi nabidl dalsi den 2 ponory zadarmo :-). Samozrejme jsem neodmitnul. Nejenom, ze jsem usetril 150 dolaru, ale take jsem pri poslednim (6tem) ponoru uvidel zraloky. Yeees.. konecne. Sice jen dva, ale zato ten druhy z nich byl pekny macek. Odhaduji kolem 3 metru. A to byl asi pro me nejvetsi zivotni zazitek. Takze rozhodne nelituji penez, ktere me to stalo. Potapeni se mi zalibilo a uz se tesim az si zase nekam zajedu :-).
Z Taveuni jsem odjel trajektem, na kterem jsem stravil celych 18 hodin! Po prijezdu do Suvy, jsem se ubytoval ve stejnem hostelu jako predtim. Tam jsem pobyl 3 dny a nyni jsem zpatky na zapadnim pobrezi u mesta Nadi.
Zitra to cele konci a ja balim svy svestky a fidlatka. Taktez mam zitra odpoledne po priletu do Soulu sraz s Ginou, se kterou jsem studoval v Queenstownu. Pozvala me na noc k nim domu, coz se celkem hodi :-).
No a to je konec meho 8mi mesicniho pohadkoveho pribehu :-), ktery, jak verim, neni posledni :-)

Diky za trpelivost pri cteni mych clanku

Uvidime se v Praze.
Z Fiji zdravi Honzaaa

Fiji

20.5. v 19:00 jsem pristal na mezinarodnim letisti v Nadi na Fiji, abych si trosinku odpocal po narocnych 3 mesicich stravenych praci na NZ. Ihned na letisti jsem se seznamil se dvemi milymi anglicankami, ktere cirou nahodou meli stejnou cestu jako ja. Posilnen pifkem z letadla, zapocal jsem konverzaci. Z letiste jsme odjeli taxikem. Uvnitr holciny vytahli rum, ktery koupili v duty-free shopu na letisti (velice silny rum Bounty - 58%). Ja cestou nakoupil nejake piva a nez jsme dojeli do hostelu, byli jsme uz vsichni vcetne taxikare pekne pod parou :-). Pravdepodobne jsem zde prisel i o svuj oblibeny kloboucek :-(. Ubytovali jsme se v hostelu ve spolecne mistnosti, kterou jsem sdilel s 8 divkami a 1 svedem. Cena: 15FJD za noc vcetne snidane. Jmeno: Mammas Tropical of Capricorn resort. Pak zacala velika party, ktera me ihned presvedcila o tom, ze Fiji bude asi opravdu rajem :-). Zamestnanci hostelu byli neuveritelne vstricni a kamaradsky. Nekdy v prubehu noci jsme vsichni vcetne personalu odjeli do mesta do night-clubu. Pak uz si zamerne nic nepamatuju. Druhy den jsem se probudil s silenou kocovinou, ktera nemela byt posledni :-). Cely den jsem prosedel na baru s Andersem (Sved) a partou mladych anglanu. Vecer dalsi party. Prubeh podobny dni predeslemu. Na pokoji se prohodili zensky (prijelo 6 novych svedek), Anders odjel a jeste prijela Danielle (Irka). Treti den, opet s kocovinou, jsem jel do mesta (podivat se po kramech a dojit na obed). U vchodu jsem se setkal s Danielle, ktera jela stejnym smerem. Vzali sme si taxik. Kazdy za dolar. Navic s nami jeli jeste 2 velmi atraktivni anglicanky puvodem z Namibie a Reunionu. V Nadi byl rozchod. Chodil jsem po ulicich a koukal po kramech. Vsichni jsou tu hrozne ochotni a a kazdej si chce povidat. Pak si ke me prisedl jeden postarsi chlapek a zatahnul me k nemu do obchodu. Vlastni ho lide z horske vesnice Navala, kteri zde prodavaji rucne delane predmety. Nadhera. Za kasou meli na zemi koberec na kterem popijeji Kavu. Pozvali me na Kava ceremonial. Dostal sem sukni, ktera zakryva kolena. Sedli sme si kolem velike nadoby, do ktere se nalije studena voda a ve ktere se posleze promicha prasek z rozdrcenych Kava korenu. Jedna se o mirne narkoticky napoj, ktery slouzi, podobne jako pivo v CR k udrzovani socialnich kontaktu. Lide sedi do kruhu, popijeji hodiny a hodiny Kavu a povidaji. Nazev napoje je take Yaqona. Asi po pul hodine jsem mel sraz s Danielle, takze jsem musel jit. Cestou zpet jsem se dozvedel, ze Danielle jede pristi den do stejneho resortu jako ja. Bezva. Mam partaka. Take jsme se na vecer domluvili na nejakem piti :-). Ja vlastnil pul flasky rumu z predesleho dne, ona flasku vodky. Dali jsme to dohromady a kolem 19:00 zacali pit. Asi 3 hodiny jsme sedeli pred pokojem a kecali a pili. Mimochodem Danielle je 19 let :-), je z Irska, 8 mesicu cestuje SAMA kolem sveta. Byla jiz v Jizni Americe, na Novem Zelandu, Fiji, ted v dobe kdy pisu denik je v Australii, a ted kdy ho prepisuju do pocitace je v Tasmanii, pak jede do jihovychodni asie. Takovy zensky obdivuju :-). Pak najednou kdosi pribehl, ze taxiky jsou ready a vsichni z hostelu jsme odjeli na diskoteku. Tam uz si toho moc nepamatuju. Po nekolika hodinach jsme s Danielle jeli zpet a zbytek si zamerne napamatuju. Dalsi den jsme se probudili, zabalili a odjeli do Nadi na bus-station. Smer Coral Coast a Beachhouse resort. Po 3 hodinach velice funny jizdy jsme dorazili za 6FJD do cile. Opet jsme bydleli ve spolecnem pokoji za cenu 30 FJD. Pozdeji prijela jeste dalsi anglicanka. Ja zacal pit ruma a jelikoz Danielle nechtela pit, ja se asi po hodine presunul k baru. Cirou nahodou tam nejaky typek slavil narozky, takze jsem byl prizvan ke stolu. Razem jsem mel asi 30 novych znamych. Byli tam typci z Rakouska, mnoho slecen z Anglie, jeden typek z Hawaje. Hrali jsme nejakou drinking-game a tak hladina alkoholu stoupala nelinearne s casem :-). Pak zacala plazova diskoteka, vsichni tancovali na stolech. Mezitim jsem ztratil svoji flasku. Pak ke me prisel jeden rakusak se svoji flaskou a dal mi napit. Tim pro me vecer skoncil a zbytek si zamerne nepamatuju. V noci jsem pry priserne chrapal a tak me udajne Danielle 2x v noci kopla do hlavy :-). Rano dorazilo 5 novych anglanek na nas pokoj. Byli to: Claudie, Rebbeca, Katie, Beathan a Katherine. Cely den jsem prozevloval na plazi s prisernou kockou a vecer se seznamil s Claudii a Katherine. Pak sem sel na veceri a sedel jsem sam u stolu. Kdyz jsem mel skoro dojedeno, tak za mnou prisla jedna z onech slecen (vekove rozmezi 19-24) a zeptala se me, jestli bych si nechtel prisednout k nim. Ze pry tam sedi 5 opustenych divek a ze se pry nudi :-). Neprotestoval jsem :-) a presunul se k nim. Letmo jsem se seznamili a ja se sel vysprchovat s tim, ze se za nimi vratim. Byl jsem ale unaven a tak jsem sel spat. Druhy den jsem odjizdel smer Suva (hlavni mesto Fiji) s tim, ze si tam najdu nejake ubytko. Katherine mi ale dala kontakt na hostel, kde jsou ubytovany ony. OK. Uvidime se tedy vecer. Mimochodem, slecny jsou dobrovolnice a v Suve zadarmo uci deti na zakladni skole. Obdivuhodne. Dorazil jsem do Suvy a zjistil jsem, ze hostel je mozna jeste lepsi nez Mammas. Bylo to vlastne takove bydleni v rodine s nekolika dalsimi cestovateli. Majitelka Suzie je asi 40ti leta zena majici 3 mlade syny, kteri ji pomahaji s provozem pensionu. Jmeno: Colonial Lodge. Cena: 30FJD vcetne snidane. Vecer dorazili damy, tak jsme trosku pokecali. Ale jeste predtim jsme se Suzie sedeli na gauci a kecali s jejim kamaradem Willim (American ze Severni Karoliny), ktery uz 17 let zije na Fiji. Ten den jsem sel brzy spat a byl to prvni den, kdy jsem byl opravdu strizlivy. Moje zhuntovane telo to potrebovalo jako sul :-). Druhy den jsem se sel projit po meste. Zasel sem si na obed, zabookovat letenku na Taveuni (168FJD od Pacific Air) a take jsem si byl prohlednou expozici v narodnim muzeu. Konkretne me zajimala historie kanibalismu. Po navratu jsem v obyvaku objevil novyho typka, ktery zrovna dorazil. Jmenoval se Marcus, Svycar, ktery ale v soucasne dobe zije v Australii. Je mu 34 let, je to pravnik a duvod zmeny bydliste byl, ze byl unaven zitim v prepychu :-). Udajne ma ve Svycarsku velky barak a nezije si vubec spatne. Ale chybela mu volnost a moznost cestovani, tak se rozhodl usadit v Sidney. Je hezke, jake typy lidi muze clovek potkat v tech nejlevnejsich ubytkach. Vecer jsme sli vsichni i s detmi do kina na noveho Indiana Jonese. Parada. Povinnost pro vsechny fandy Indyho. V kine byla silena kosa na coz me divky predem upozornovali, ale nebral sem to prilis na vedomi. Po prichodu z kina jsme jeste kecali. Devcata nejvic zajimalo ceske r,z,c, atd.. (nemam tu diakritiku, ale jsou to ty pismenka z hackama). Naucil jsem je tedy oblibene "stribrne strikacky". Take jsem jim slibil, ze jim vsem zjistim, kdy maji podle ceskeho kalendare svatek, protoze oni svatky nemaji. To se take neplanovane stalo predmetem oslavy, ktera mela byt hlavnim bodem programu nasledujiciho dne. Jelikoz bylo dalsi den osklive pocasi, zensky byly ve skole a ja se nudil, zasel sem do mesta pro nejake piti. I kdyz sem se zarekl, ze uz zadny rum :-), koupil jsem alespon malou flasticku a par piv. Pro zensky jsem pak nasel svatky, ale jak jsem zjistil, v kalendari nebyla zadna Rebecca. Po domluve s Claudii, jsem si vymyslel, ze Rebecca mela svatek minuly den. Rebecca z toho byla chudak na mekko a tak jsme zacali s pripravou na oslavu. Navic dorazil jeste pribuzny Suzie. Jmenuje si Ily a je to fakt pohodar. Navic se zajima o PC, stejne jako ja. Pracuje jako IT specialista pro FIJI tajnou sluzbu :-). Mel s sebou takovy maly bezdratovy spionazni kamerky, ktere me celkem nadchly. Pak jsme pomoci dalsi drinking-game nezrizene pili. Zaver si opet zamerne nepamatuji. Dalsi den jsem mel letet na Taveuni, ale letadlo neletelo, tak nas presunuli do hotelu v Suve. Na letisti jsem se seznamil s modni navrharkou zijici v Australii, ale puvodem s Korei. Po prijezdu na hotel sme se se Sussie vzali taxika a jeli do mesta pro nejaky jidlo a piti. Pak jsme se vratili, kecali, poslouchali korejskou hudbu. Sussie asi po 2 pivech odadla a sla spat. Druhy den ve 4:30 byl odjezd z hotelu. V 6:30 nam letelo letadlo a tam jsem se seznamil s MIchaelem, ktery zije na Taveuni. Vlastni hotel a second hand. Z letiste me vzal do meho hotelu. Jmeno: Garden Island Resort. Cena: 40FJD za noc. Tady delam potapecsky kurz. Ale o tom v dalsim dile. Shrnuto podtrzeno: Prvni polovina pobytu dopadla na jedicku z hvezdickou, i kdyz se muze nekterym zdat, ze se ze me stal alkoholik. V druhe casti serialu se dozvite, ze Honza po prijezdu na Taveuni pil denne maximalne 1 pivo a vice nez alkoholu, venoval se potapeni, ktere bylo jednim slovem FANTASTICKE...... :-)

Z Fiji zdravi Honza

Poslední večer na Novém Zélandu

Ahoj, tak se po delší době ozývám. Ja vím, jsem lenoch, mohl jsem napsat více článků. I když vesměs nebylo o čem. Pracovali jsme kolikrát i přes víkend, bez přestávek. Takže asi tak :-). Před 14 dny jsme s Hankou a Luckou vyrazili do Kahurangi NP a taky na údajně nejhezčí pláž na NZ - Wharariki. Ale o tom bych chtěl napsat později. Slibuji že napíšu, možná zítra v Aucklandu až budu čekat na letoun. Takže poté, co jsem si vydělal nějakých pár tisíc babek odlétám zítra ráno v 10:10 z Nelsonu do Aucklandu, odkud v 16:30 odlétám směr Fiji. Ještě ráno budu muset nějakým zázrakem zabalit, takže snad nezaspím :-). Na Fiji bych měl být kolem sedmé hodiny večerní, konkrétně ve městě Nadi, kde by na mě měl čekat domorodec z jednoho backpackeru (ubytovna pro cestovatele) a odvézt mě. To doufám, že klapne. Tady budu ubytován 2 noci. Pak bych se měl přesunout na jižní pobřeží ostrova Viti Levu (největší ostrov). Poté už mé plány končí, neboť jsem si řekl, že nebudu nic plánovat, protože nevím co nebo koho mi osud předhodí. Podle všeho by se ze mě také měl stát potápěč. Ale to nebudu předbíhat :-) Rozhodně bych rád navštívil alespoň 3 souostroví. Snad mi budou stačit peníze :-D

Jinak krátké zhodnocení mého pobytu:
V žádném případě nelituju vynaložených finančních prostředků a nikdy na tenhle 8mi měsíční výlet nezapomenu. Hodně jsem přemýšlel o mé budoucnosti a vím, že doma dlouho nezůstanu :-). Každému Nový Zéland můžu jen doporučit. Ať už pro několika-týdenní pobyt (pro letmé shlédnutí přírodních krás) nebo pro pobyt delší a seznámení se se zélandskou kulturou a s pomalejším tokem času, který tu vytváří báječnou pohodu a téměř bezproblémový styl žití.

A teď něco z Maorštiny :-) :
Te nuinga o nga mate pukupuku a pukahukahu na te momi hikareti (Přes 80% případů plicní rakoviny je způsobeno kouřením)

Tak zatím čágo bélo
Honza from Užumbura

Práce na plantáži

Dnes je tomu přesně měsíc, co jsem začal pracovat ve Willisbrook orchard v Brighwater jakožto sběrač jablek (otrok). Práce je to velice, zdůrazňuju, velice namáhavá :-). Prvních čtrnáct dní mé tělo trpělo pod tíhou nepřeberného množství jablek. Začali se ozývat záda, ramena, atd. Nyní se situace víceméně stabilizovala a tak průměrně denně natrhám 4 biny jablek (maximum bylo 6 binů). Pro představu, jeden bin je dřevěnná bedna, do které se vejde přibližně 400 kg jablek. Celkově je zde potřeba nasbírat 3000 binů, o které se podělí 18 sběračů. Skoro všechny jabka se sbírají na třikrát, což znamená, že musíme vybírat ty správně červený. Na to dohlížejí pomocníci otrokáře, který nám jen tak něco neodpustí. Za jeden bin dostáváme 30 NZD + 3 NZD jako bonus (pokud v binu nenajdou potlučený jabka, zelený jabka, jabka bez šťopek, atd. ), který dostaneme na konci sezóny. Pracujeme od 8 od rána přibližně do 16:30. Někdy děláme i v sobotu. K práci používáme takový plechový žebříky, který jsou celkem těžký ( a obdivuju ženský, který dokážou celej den přenášet žebřík od jednoho stromu k druhýmu) a ze kterých sem tam někdo spadne. Poslední kdo spadnul byl můj kolega Russel (Kiwák). Kromě Russela tu se mnou sdílejí jednu kuchyň, dva záchody a jednu sprchu další 3 češi (Radek, Michala, Hanka), 1němka (Jennifer) a pár z Irska (jsou tu nový, neznám jména). Před pár dny musel odejít můj spolubydlící Mickey z Jihoafrický Republiky, protože nedostal vízum (neměl v pasu volnou stránku na razítko ). Jelikož zítra pravděpodobně přijede další češka, která tu bude bydlet, budu se muset přistěhovat k Russelovi. Co se týká ubytování. Bydlíme v takových buňkách pro dva lidi přímo uprostřed plantáže (sadu), za které platíme 42 NZD za týden včetně elektřiny. Na ubytování si tedy nemůžu v žádným případě stěžovat už jen proto, že buňky jsou úplně nové. Jelikož se snažím co nejvíce ušetřit, abych si na Fiji, kam odlétám 20.5., mohl pořádně užít, velmi často si dělám pizzu, která mě vyjde asi tak na 2-3 NZD. Stává se ze mě profík přes pizzu :-). Mimo pizzy si občas peču chleba nebo ciabattu. Co se týká mého příjezdu do ČR, tak už mám termín. Na Fiji budu přibližně 3 týdny, potom mě čeká mezipřistání v Soulu, abych nakonec v Praze přistál 10.6. v 18:30 CET. Příští týden jsou tu velikonoce (4 dny volna), tak se pokusím vymyslet nějakej výlet. Víc už mě nenapadá, snad jen, že už se těším až zase uvidím ty známý ksichty :-)

Tak zatím..., užívejte jara
Honza

Velká cesta po jižním ostrově

Toto je přesný opis mého deníčku, do kterého jsem se snažil zaznamenat zajímavosti z mého měsíčního cestování po jižním ostrově Nového Zélandu. Obsahuje mnoho hrubek a stylisticky nesprávných obratů, ale čtenář jistě odpustí :-)

16.1. 20:45

V 8:00 jsem vyrazil z Aucklandského autobusového nádraží směr Wellington. Cesta ubíhala dobře. Řidič nám celou cestu povídal různé zajímavosti ohledně NZ. V 19:15 jsme dorazili do cíle. V 20:00 odjížděl poslední trajekt, který jsem bohužel nestihl. Našel jsem si tedy místo na spaní hned u přístavu na takovým malým útesu hned u moře. Okusujou mě tu komáři a doufám, že mě tu nevyhmátne hlídač nebo policajt. Je to totiž na soukromým pozemku. Autobus stál 44 NZD, což je oproti normálním 110 NZD dost výrazná sleva. Rezervace přes internet se vyplatí. Ráno hned vyrazím na trajekt. Jo a taky nemám vodu, abych si udělal číňanku (čínskou polívku) tak jím sušenky :-).

18.1. 9:00

Včera jsem vstával v 4:45 v domnění, že trajekt jede v 5:45. Místo toho jel ale v 8:25, takže jsem si musel počkat. Po příjezdu do Pictonu jsem začal stopovat směrem na Havelock. Trvalo 2 hodiny než jsem chytil auto. Byl to příjemnej Kiwák. Vyhodil mě na půli cesty do Havelocku. Pak mě vzali dva postarší němčouři. Dost v pohodě. Až do Havelocku . Tam jsem došel na konec města a zastavil mi Kiwák z Nelsonu, kterej jel do Nelsonu. Pracoval na mušlí farmě a po 4 denní šichtě na lodi jel domů za rodinkou. Jmenoval se Dave. Dal mi 1 kg mušlí, který sem si večer udělal s číňankou. Taky sem viděl nádhernej západ slunce. Nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Viz galerie. Teď čekám až se mi dobije telefon v kempu a vyrazím dál. Další místo kam chci dorazit je Abel Tasman National Park.

21.1. 11:45

V Nelsonu jsem po dlouhé době došel na konec města, kde mi zastavila sympatická hipísačka ze Skotska. Hodila mě do vesnice Tasman, kde jsem si koupil na silnici pytel jablek. Odtud mě vzala jedna pani s malou dcerkou do Motueky, kde jsem se stavil v DOC centru pro nějaký brožury. Na konci Motueky jsem chytil super stopa. Byla to asi 70ti letá kanaďanka, která mě vzala na hudební festival v horách kousek od Upper Takeke. Neměl sem peníze na vstup (60 NZD), tak jsem pracoval na vstupu jako ochranka 4 hodiny. Jídlo jsem měl zadarmo. Byli tam 4 stage. Live, Rock n Roll, DNB, Trance. Druhý den jsme jeli na výlet ještě s jedním francouzem. U jednoho jezírka jsem našel stříbrno-zlatej prsten. Celkem symbolický, najít na Novém Zélandu prsten. Takže jsem teď Lord of the Ring :-). Večer jsme vyrazili do Takeke, kde jsem chtěl pokračovat na začátek Inland Tracku. Fee (jméno té kanaďanky) mě ale překecala a odvezla do nedalekého campu, kde mě vysadila. Toto rozhodnutí, poslechnout jí a zůstat v kempu zásadně změnilo mé další cestování. Opět se tedy potvrdilo pravidlo, že nejlepší zážitky člověk zažije, pokud si nic neplánuje a rozhoduje se instinktivně. Hned poté, co Fee odjela, jsem se seznámil s pěknou holčinou (22 let) z Anglie. Byla těhotná (5. Měsíc) a na NZ byla už 8 měsíců. Jmenovala se Ellie. Cestovala sama v autě, který koupila v Christchurchi za 200 NZD. Seděli jsme na zemi a kecali. Pak se k nám začali přidávat další a další lidi, který tam kempovali. Byl tam pár z Maďarska, dvě holčiny ze Švýcarska, kluk z Německa, kluk z Rakouska. Kolem jedenácté šli všichni spát a já a Ellie jsme pokračovali v konverzaci. Ellie se pak rozhodla spát se mnou pod širákem. Tu noc byla pěkná klenba. Celkem dobrej výkon na 5. měsíc těhotenství :-). Ráno jsme se zabalili a vyrazili na jednodenní trek do Abel Tasmanu. Byla to poslední část Coastal Treku. Kolem druhé hodiny jsme dorazili na Separation Point, kde jsme pozorovali tuleně a koupali se s nimi. To bylo velmi, velmi good. K autu jsme dorazili v 9 večer. Na noc jsme se vrátili zpátky do carparku. Ellie šla hned spát. Musela být hodně unavená. Já a Joseph (rakušák) jsme se dohodli, že budeme cestovat spolu. Ráno Ellie odjela na nákup do města. Pak už jsem ji neviděl. (Před pár dny jsem od ní dostal maila. Právě si užívá v Thajsku :-) ). S Josephem jsme se přesunuli do Nelson Lakes National Park. Dnes 22.1. vyrážíme na 3 denní trek.

26.1. 10:37

Trek byl naprosto super! První den pršelo, tak jsme se přesunuli na Coldwater Hut. Tam jsme hráli karty s Holandským a Izraelským párečkem. Ráno sme vyrazili na Angelus Hut (chata) a za 4 hodiny jsme tam byli. Looseři dorazili 3 hodiny po nás. Mezitím jsme ještě vylezli na Angelus Peak (2073 m.n.m.) s Robertem (Švýcar). Po příchodu mě jedna aktivní američanka informovala, že na chatě jsou další češi. Mezitím jsme se ještě seznámili s pohodářem Cedricem z Francie. Cestuje kolem světa stějně jako Joseph. Jeho další destinací je Kostarika. Potom jsem se bavil s čechama. Byli hodně, hodně moc v pohodě. Dal jsem jim cígo a oni mi udělali čaj. Ráno jsme se rozloučili a oni pokračovali na Angelus peak, zatímco my jsme šli s Robertem dolů k parkovišti. Dole jsme potkali dva čechy Honzu a Miladu. Horolezci. Vyrazili jsme do Westportu. Tam jsme měli u infocentra sraz s Robertem. Chvíli na to jsme se ale rozloučili, protože on chtěl zůstat v kempu. Jeli jsme na Cape Foulwind, kde jsem potkal Martina!!! Obrovská náhoda. 800 km od Glenorchy. Pak jsme si našli fleka na spaní. Chvíli potom přijeli ti dva horolezci. Grilovali jsme a kecali na půl česky a na půl anglicky. Ráno jsme vyrazili na jih V Hokitika jsme navštívili Jade Factory (tam se zpracovává Nefrit), kde jsme mohli sledovat, jak se vyrábějí náramky. Potom jsme šli po ulici a potkali Cedrica s jeho skupinou. Další obrovská náhoda. Je to totiž 400 km od chaty, kde jsme se s ním seznámili. V Jade faktory jsme také potkali Kiwáka s Litvankou, které jsme už předtím 2x potkali. V Pancake rocks a na vyhlídce. Večer jsme si našli místečko u jezera Lake Ianthe. Tam jsme potkali další čechy. Také jsme tam rybařili a chytili úhoře. Druhý den jsme vyrazili dále na jih na Franz Joseph Glacier (ledovec) a Fox Glacier. Tady jsem potkal Ginu, mojí korejskou kamarádku a spolužačku z Queenstownu. Další náhoda. Po prohlídce obou ledovců jsme se přesunuli na pláž, kde jsme potkali páreček ze Slovenska. Spali jsme na pláži a ráno mě probudilo hejno sandflyes. Pak jsme jeli k Lake Matheson, kde jsme opět potkali Roberta.

V tuto chvíli jsem si z nepochopitelných důvodů přestal psát deník. Jsem byl línej :-). Takže se pokusím si vzpomenout.

Další noc jsme kempovali v jiném kempu, opět na kraji jezera, kde jsme se seznámili s Rakušankou a Němcem. Oba horolezci. Přijeli vylézt na Mt. Cook. Také to byl poslední večer na Západním pobřeží. Vzhledem k nesmírnému počtu sandflyes, jsem se již těšil do vnitrozemí jak malej kluk. Poté jsme dorazili do Wanaky, městečka hodně podobného Queenstownu. Zde jsme strávili 3 dny a vylezli na Roy peak. Také jsem zde potkal ty dva české horolezce a zalezl jsem si s nimi na jedné skále. Díky Milado za sedák a Honzo za lezečky a jištění :-). Poté jsme dojeli do Queenstownu. Zde jsem se opět po dlouhé době setkal s mými kamarády. Také jsme s Josephem navštívili Skippers Cannyon a Arrowtown. A jako zlatý hřeb jsme si dali Dart-Rees track + Cascade saddle. Definitivně nejkrásnější trek na Novém Zélandu co jsem šel. Napíšu extra článek o tomto výletu. Teď jen v předstihu napíšu, že to zabralo 4 dny a v nohách jsme na konci měli 80 km. Poté následovalo několik dní v Queenstownu, kdy jsme popíjeli alkohol :-). Také jsem se zde setkal s Kristynou z Barrandova. Tímto jí zdravím a přeju hodně pracovních úspěchů :-). Pak jsem si byl vyzvednout v Lumsden moje nové staré auto. Následující den jsem se rozloučil s Josephem , Fabiem atd. a vydal se zpět na sever. Večer jsem dojel do Mt. Cook vesnice, kde pracují moji indický kamarádi Tenzing a Arpan. Zde jsem strávil 3 dny, přičemž jsem spal u Tenzinga v pokoji na koberci. Dokonce mi nosili jídlo z jídelny, takže jsem 3 dny neutrácel peníze. :-) Den před odjezdem se udělalo krásné počasí tak jsem neváhal a vyrazil na Mueller Hut. Převýšení 1200 metrů jsem zvládnul za 2 hodiny. Začínám být fit :-). Tento trek bych zařadil hned za Dart-Rees trek, co se krásy týče. Hlavně je odtud krásný výhled na Mt. Cook. Což je nejvyšší hora NZ. Také jsem v Hermitage hotelu navštívil 3D kino o Mt. Cook (perfektní), planetárium a muzeum Sira Edmunda Hillaryho. Díky Arpane za volňásky J. Celkem mě mrzí, že bylo celou dobu nepříznivé počasí pro start letadel, protože jsem mohl mít volňásek i na letadlo. Velká škoda. 16.2. jsem vyrazil do Brightwater, kde nyní pracuji. Ale o tom příště.

Sorry za zdržení.

PS: Článek o cestování na Severním ostrově teprve připravuji, nepsal jsem si deník a musím hodně vzpomínat. :-(

PS2: Fotky můžete nalézt ZDE

Honda

Kde jsem a kde jsem byl

Ahoj, tohle je jen kratka zprava z prubehu meho cestovani. Zrovna sedim ve Westportu na Zapadnim pobrezi jizniho ostrova v internetovy kavarne, ktera je pekelne draha. Takze 3 tydny jsem byl na severnim ostrove. Na vychodnim pobrezi, v Tongariro national parku, v Aucklandu, v cambridgi na dostizich, v Bay of Plenty, na Coromandelu. Byl jsem pozvanej na Maorskou barbecue, k jednomu lovci na veceri (Jelen a syrovy musle), videl sem v mori velkyho rejnoka. Pak jsem jel na jizni ostrov, kde jsem sam stopoval. Vzala me jedna stara babca, ktera jela na music festival. Jel sem s ni a bylo to neco jako techno party u nas v cechach. Samy dredari a hipici. Taky jsem tam pracoval 4 hodiny jako ochranka, abych si videlal na vstup, kterej byl 60 dolaru. Pak me vzala do mesta Takeke. Tam jsem se seznamil s jednou anglicankou a jednim rakusanem. Spolu sme pak dali jeden jednodenni trek v Abel Tasman NP, kde jsme se koupali s tulenema. Ona se od nas pak odpojila. S rakusakem jsme pak odjeli do Nelson Lakes NP, kde jsme si dali 3 denni okruh po horach s vystupem na Mt. Angelus (2073). Tam se k nam pripojil jeden typek ze svycarska, se kterym jsme pak byli dalsi den. Na chate jsem potkal 4 pohodovy cechy z Moravy. Po mesici sem tak mel moznost opet mluvit cesky, s cimz jsem mel problemy. Ve westportu jsem nahodne potkal Martina z Glenorchy, coz byla obrovska nahoda. Taky jsem tadm potkal hodne pohodovy 2 cechy... Dneska jedeme do Arturs Pass , kde si dame nejakej track. Tak to je zatim vsechno...musim koncit...az budu mit vic casu, tak napisu vic, pisu si denicek, tak to potom nejak prepisu do kompu. Zazitku mam hodne moooc. Vic nez jsem cekal. Mejte se vsichni. Ahoj