Velká cesta po jižním ostrově

Toto je přesný opis mého deníčku, do kterého jsem se snažil zaznamenat zajímavosti z mého měsíčního cestování po jižním ostrově Nového Zélandu. Obsahuje mnoho hrubek a stylisticky nesprávných obratů, ale čtenář jistě odpustí :-)

16.1. 20:45

V 8:00 jsem vyrazil z Aucklandského autobusového nádraží směr Wellington. Cesta ubíhala dobře. Řidič nám celou cestu povídal různé zajímavosti ohledně NZ. V 19:15 jsme dorazili do cíle. V 20:00 odjížděl poslední trajekt, který jsem bohužel nestihl. Našel jsem si tedy místo na spaní hned u přístavu na takovým malým útesu hned u moře. Okusujou mě tu komáři a doufám, že mě tu nevyhmátne hlídač nebo policajt. Je to totiž na soukromým pozemku. Autobus stál 44 NZD, což je oproti normálním 110 NZD dost výrazná sleva. Rezervace přes internet se vyplatí. Ráno hned vyrazím na trajekt. Jo a taky nemám vodu, abych si udělal číňanku (čínskou polívku) tak jím sušenky :-).

18.1. 9:00

Včera jsem vstával v 4:45 v domnění, že trajekt jede v 5:45. Místo toho jel ale v 8:25, takže jsem si musel počkat. Po příjezdu do Pictonu jsem začal stopovat směrem na Havelock. Trvalo 2 hodiny než jsem chytil auto. Byl to příjemnej Kiwák. Vyhodil mě na půli cesty do Havelocku. Pak mě vzali dva postarší němčouři. Dost v pohodě. Až do Havelocku . Tam jsem došel na konec města a zastavil mi Kiwák z Nelsonu, kterej jel do Nelsonu. Pracoval na mušlí farmě a po 4 denní šichtě na lodi jel domů za rodinkou. Jmenoval se Dave. Dal mi 1 kg mušlí, který sem si večer udělal s číňankou. Taky sem viděl nádhernej západ slunce. Nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Viz galerie. Teď čekám až se mi dobije telefon v kempu a vyrazím dál. Další místo kam chci dorazit je Abel Tasman National Park.

21.1. 11:45

V Nelsonu jsem po dlouhé době došel na konec města, kde mi zastavila sympatická hipísačka ze Skotska. Hodila mě do vesnice Tasman, kde jsem si koupil na silnici pytel jablek. Odtud mě vzala jedna pani s malou dcerkou do Motueky, kde jsem se stavil v DOC centru pro nějaký brožury. Na konci Motueky jsem chytil super stopa. Byla to asi 70ti letá kanaďanka, která mě vzala na hudební festival v horách kousek od Upper Takeke. Neměl sem peníze na vstup (60 NZD), tak jsem pracoval na vstupu jako ochranka 4 hodiny. Jídlo jsem měl zadarmo. Byli tam 4 stage. Live, Rock n Roll, DNB, Trance. Druhý den jsme jeli na výlet ještě s jedním francouzem. U jednoho jezírka jsem našel stříbrno-zlatej prsten. Celkem symbolický, najít na Novém Zélandu prsten. Takže jsem teď Lord of the Ring :-). Večer jsme vyrazili do Takeke, kde jsem chtěl pokračovat na začátek Inland Tracku. Fee (jméno té kanaďanky) mě ale překecala a odvezla do nedalekého campu, kde mě vysadila. Toto rozhodnutí, poslechnout jí a zůstat v kempu zásadně změnilo mé další cestování. Opět se tedy potvrdilo pravidlo, že nejlepší zážitky člověk zažije, pokud si nic neplánuje a rozhoduje se instinktivně. Hned poté, co Fee odjela, jsem se seznámil s pěknou holčinou (22 let) z Anglie. Byla těhotná (5. Měsíc) a na NZ byla už 8 měsíců. Jmenovala se Ellie. Cestovala sama v autě, který koupila v Christchurchi za 200 NZD. Seděli jsme na zemi a kecali. Pak se k nám začali přidávat další a další lidi, který tam kempovali. Byl tam pár z Maďarska, dvě holčiny ze Švýcarska, kluk z Německa, kluk z Rakouska. Kolem jedenácté šli všichni spát a já a Ellie jsme pokračovali v konverzaci. Ellie se pak rozhodla spát se mnou pod širákem. Tu noc byla pěkná klenba. Celkem dobrej výkon na 5. měsíc těhotenství :-). Ráno jsme se zabalili a vyrazili na jednodenní trek do Abel Tasmanu. Byla to poslední část Coastal Treku. Kolem druhé hodiny jsme dorazili na Separation Point, kde jsme pozorovali tuleně a koupali se s nimi. To bylo velmi, velmi good. K autu jsme dorazili v 9 večer. Na noc jsme se vrátili zpátky do carparku. Ellie šla hned spát. Musela být hodně unavená. Já a Joseph (rakušák) jsme se dohodli, že budeme cestovat spolu. Ráno Ellie odjela na nákup do města. Pak už jsem ji neviděl. (Před pár dny jsem od ní dostal maila. Právě si užívá v Thajsku :-) ). S Josephem jsme se přesunuli do Nelson Lakes National Park. Dnes 22.1. vyrážíme na 3 denní trek.

26.1. 10:37

Trek byl naprosto super! První den pršelo, tak jsme se přesunuli na Coldwater Hut. Tam jsme hráli karty s Holandským a Izraelským párečkem. Ráno sme vyrazili na Angelus Hut (chata) a za 4 hodiny jsme tam byli. Looseři dorazili 3 hodiny po nás. Mezitím jsme ještě vylezli na Angelus Peak (2073 m.n.m.) s Robertem (Švýcar). Po příchodu mě jedna aktivní američanka informovala, že na chatě jsou další češi. Mezitím jsme se ještě seznámili s pohodářem Cedricem z Francie. Cestuje kolem světa stějně jako Joseph. Jeho další destinací je Kostarika. Potom jsem se bavil s čechama. Byli hodně, hodně moc v pohodě. Dal jsem jim cígo a oni mi udělali čaj. Ráno jsme se rozloučili a oni pokračovali na Angelus peak, zatímco my jsme šli s Robertem dolů k parkovišti. Dole jsme potkali dva čechy Honzu a Miladu. Horolezci. Vyrazili jsme do Westportu. Tam jsme měli u infocentra sraz s Robertem. Chvíli na to jsme se ale rozloučili, protože on chtěl zůstat v kempu. Jeli jsme na Cape Foulwind, kde jsem potkal Martina!!! Obrovská náhoda. 800 km od Glenorchy. Pak jsme si našli fleka na spaní. Chvíli potom přijeli ti dva horolezci. Grilovali jsme a kecali na půl česky a na půl anglicky. Ráno jsme vyrazili na jih V Hokitika jsme navštívili Jade Factory (tam se zpracovává Nefrit), kde jsme mohli sledovat, jak se vyrábějí náramky. Potom jsme šli po ulici a potkali Cedrica s jeho skupinou. Další obrovská náhoda. Je to totiž 400 km od chaty, kde jsme se s ním seznámili. V Jade faktory jsme také potkali Kiwáka s Litvankou, které jsme už předtím 2x potkali. V Pancake rocks a na vyhlídce. Večer jsme si našli místečko u jezera Lake Ianthe. Tam jsme potkali další čechy. Také jsme tam rybařili a chytili úhoře. Druhý den jsme vyrazili dále na jih na Franz Joseph Glacier (ledovec) a Fox Glacier. Tady jsem potkal Ginu, mojí korejskou kamarádku a spolužačku z Queenstownu. Další náhoda. Po prohlídce obou ledovců jsme se přesunuli na pláž, kde jsme potkali páreček ze Slovenska. Spali jsme na pláži a ráno mě probudilo hejno sandflyes. Pak jsme jeli k Lake Matheson, kde jsme opět potkali Roberta.

V tuto chvíli jsem si z nepochopitelných důvodů přestal psát deník. Jsem byl línej :-). Takže se pokusím si vzpomenout.

Další noc jsme kempovali v jiném kempu, opět na kraji jezera, kde jsme se seznámili s Rakušankou a Němcem. Oba horolezci. Přijeli vylézt na Mt. Cook. Také to byl poslední večer na Západním pobřeží. Vzhledem k nesmírnému počtu sandflyes, jsem se již těšil do vnitrozemí jak malej kluk. Poté jsme dorazili do Wanaky, městečka hodně podobného Queenstownu. Zde jsme strávili 3 dny a vylezli na Roy peak. Také jsem zde potkal ty dva české horolezce a zalezl jsem si s nimi na jedné skále. Díky Milado za sedák a Honzo za lezečky a jištění :-). Poté jsme dojeli do Queenstownu. Zde jsem se opět po dlouhé době setkal s mými kamarády. Také jsme s Josephem navštívili Skippers Cannyon a Arrowtown. A jako zlatý hřeb jsme si dali Dart-Rees track + Cascade saddle. Definitivně nejkrásnější trek na Novém Zélandu co jsem šel. Napíšu extra článek o tomto výletu. Teď jen v předstihu napíšu, že to zabralo 4 dny a v nohách jsme na konci měli 80 km. Poté následovalo několik dní v Queenstownu, kdy jsme popíjeli alkohol :-). Také jsem se zde setkal s Kristynou z Barrandova. Tímto jí zdravím a přeju hodně pracovních úspěchů :-). Pak jsem si byl vyzvednout v Lumsden moje nové staré auto. Následující den jsem se rozloučil s Josephem , Fabiem atd. a vydal se zpět na sever. Večer jsem dojel do Mt. Cook vesnice, kde pracují moji indický kamarádi Tenzing a Arpan. Zde jsem strávil 3 dny, přičemž jsem spal u Tenzinga v pokoji na koberci. Dokonce mi nosili jídlo z jídelny, takže jsem 3 dny neutrácel peníze. :-) Den před odjezdem se udělalo krásné počasí tak jsem neváhal a vyrazil na Mueller Hut. Převýšení 1200 metrů jsem zvládnul za 2 hodiny. Začínám být fit :-). Tento trek bych zařadil hned za Dart-Rees trek, co se krásy týče. Hlavně je odtud krásný výhled na Mt. Cook. Což je nejvyšší hora NZ. Také jsem v Hermitage hotelu navštívil 3D kino o Mt. Cook (perfektní), planetárium a muzeum Sira Edmunda Hillaryho. Díky Arpane za volňásky J. Celkem mě mrzí, že bylo celou dobu nepříznivé počasí pro start letadel, protože jsem mohl mít volňásek i na letadlo. Velká škoda. 16.2. jsem vyrazil do Brightwater, kde nyní pracuji. Ale o tom příště.

Sorry za zdržení.

PS: Článek o cestování na Severním ostrově teprve připravuji, nepsal jsem si deník a musím hodně vzpomínat. :-(

PS2: Fotky můžete nalézt ZDE

Honda