První víkend

12. 10. 2007

Začnu tím, že předpověď na víkend byla velice nepříznivá. V sobotu mělo spadnout až 100 mm srážek. Takže s mým výletem to vypadá bídně. Dnes odpoledne jsme měli jít bruslit, jak jsem psal v minulém článku, místo toho jsme ale šli na procházku kolem jezera, kde jsem ještě nebyl. Bylo hezké počasí, tak proč ne. Nakonec jsme šli jen já, Carla a Lisa, což je moje další lektorka. Nevím, zda jsem to již nepsal, ale mám dohromady tři lektorky. Jedna je z Anglie, druhá z Austrálie a ta třetí je místní kiwík. Což má v důsledku tu výhodu, že budu rozumět více dialektům. Novozélandská angličtina je totiž, co se týče přízvuku, celkem odlišná od angličtiny kontinentální. A to už vůbec nepočítám ty dva indický borečky :-). Co se týče mé angličtiny, tak musím uznat, že jsem se celkem zlepšil a už nepůsobím jako naprostý ňouma, jako tomu bylo ze začátku :-).

Po procházce jsem měl sraz s Vlaďkou, neboť se mnou musela probrat jednu důležitou věc. Těsně před mým odletem totiž změnili vízovou politiku a s mým WHS vízem mohu nyní studovat jen tři měsíce na jedné škole. Jelikož mám zde na QRC zaplaceno 17 týdnů, budu muset studia zanechat již na konci tohoto roku. Což mi ale v zásadě nevadí, ba naopak mi bude vrácena nějaká část mých peněz, které využiji na něco jiného. Ještě nevím na co. Asi na ubytování pravděpodobně. Myslím si totiž, že mi 3 měsíce ve škole budou bohatě stačit. Po této zprávě a dvou vypitých pivech v mé oblíbené putyce, jsem si šel koupit k Vodafonu zařízení pro připojení k internetu. Zde musím opět zaklepat na dřevo, neboť Vlaďka se nabídla, že si modem koupí na svou firmu (při dvouleté smlouvě se cena smrskne na pouhých 99 NZD z původních 399 NZD a měsíční paušál z 60 NZD na 50 NZD) a mě jej půjčí na dobu, po kterou budu tady ve městě. No co na to říct. Takový štěstí. Byl jsem celkem nesvůj z toho, že budu muset zaplatit skoro 500 NZD, tedy třetinu peněz, které tu s sebou mám. Díky Vlaďce budu mít teď peníze na jídlo :-). Navíc mi ještě nabídla, že bych mohl jít s ní a Martinem na Routeburn track, jeden z nejznámějších tracků tady na Zélandu. Oni bydlí v asi 40 km vzdáleném mini městečku, úplně na konci jezera. Ani autobus tam nejezdí. To místo se jmenuje Glenorchy (vyslovuje se „glenorky“, jelikož název pochází ze Skotského jména) a je to vstupní brána do Národního parku Mt. Aspiring a k několika trackům. V Glenorchy se prý natáčel i film Vertical Limit a Pán prstenů. Prý u nich budu moci i přespat, pokud bychom se museli vrátit v nevhodnou dobu a já nestihl žádný stop. Příští týden v pondělí je na Novém Zélandu „Labour day“; nějaký místní svátek. Takže předpokládám, že prodloužený víkend využiju k vandrování.

Po příchodu domu, jsem již viděl mé milé spolubydlící, jak nasávají pivo. Byl pátek a pátek je tady dnem pití alkoholu :-), neboť je to jediný den, kdy se tak nějak relaxuje a neučí. Mluvím ale o studentech. Ostatní lidé tu chodí do hospod a klubů mnohem častěji. Jelikož je tu alkohol v podnicích dost drahý, je tu zvyk, že jsou všichni do 23:00 u sebe doma a popíjejí výhodně zakoupený šnaps. My jsme si koupili 12 piv za 20 NZD a litrovou flašku whiskey za 30 NZD, což mi přijde skoro zadarmo. Plní sil jsme v jedenáct večer vyrazili jako spousta dalších studentů vstříc nočnímu životu v podobě mnoha klubů, které jsou tu rozesety na velmi malé ploše. Vstupy do všech podniků jsou zadarmo, a jak jsem na vlastní kůži zjistil, všechny zavírají už v pět ráno, tedy v době, kdy je člověk v plné síle :-). Je skvělé, že pokud se Vám nelíbí, jak hrají v jednom klubu, můžete velice rychle navštívit klub jiný. Výběr hudby bych přirovnal k našim klubům, jako je Futurum nebo Vagón, což mi plně vyhovuje. Nakonec jsem se dostal domů krátce po páté společně s Arpanem. Tenzing to zatáhnul o dvě hodiny dřív. Útrata za perfektní večer byla něco kolem 50 NZD, což odpovídá mé spotřebě v Praze. Noční život zde hodnotím jedničkou s hvězdičkou. Konečně jsem také viděl opravdu pěkné zélandské ženy :-). Nepříjemnou věcí je, že je tu velmi nevýhodný poměr chlapů a ženských. Tipoval bych to na nějakých 5:1 ve prospěch chlapů. Ale jak říkal Arpan, v létě se to změní, neboť Queenstown je nyní plný Snowboardistů, neboť právě končí zimní sezóna. :-)

13. 10. 2007

Dnešek jsem víceméně proflákal, neboť jsem měl kocovinu. Stejně bylo venku hnusně. Abych nezapomněl, tak v sobotu ráno přijela nová spolubydlící. Je to mladá holka z Německa. Jmenuje se Manuela a bydlí ve spodním poschodí. Takže nás tu nyní je 6 :-).

15. 10. 2007

Dnes mám konečně připojení z domova, takže si budu moci sehnat nějakou práci i mimo Zéland. Navíc jsem si koupil simku, takže od teď jsem opět na telefonu. Kdyby mi někdo chtěl poslat zprávu, tak může na toto číslo: 0064210663056

Čágo v Praze

Honza